Jestli a jaký má soutěž v dnešní době smysl se můžeme jen dohadovat. Před lety se jednalo o jakousi první reality show, během 2 hodin na pódiu se z holky od vedle stala princezna a ve vteřině se jí změnil život. Dnes, kdy každé  TV stanice vysílá několik reality show týdně a mezi největší celebrity patří youtubeři, kteří se odhalují ve svých dětských pokojích, už volná disciplína nikoho moc nezaujme.
Bývalé vítězky se shodují, že jim soutěž v začátcích otevřela dveře, ale stejně tak, že jim mnohé zavřela, když se snažily posunout mimo škatulku Miss.
V mezinárodním měřítku si můžeme připsat jeden úspěch, v podobě titulu Miss World Taťány Kuchařové, jejíž vítězství je tak trochu i vítězstvím docenta Měšťáka.
Další, kdo se zřejmě nesmazatelně zapíše do povědomí české veřejnosti je dívka, kterou si ze soutěže sice nikdo nepamatuje, ale v posledních měsících na sebe strhává pozornost v roli "ředitelky a tváře České Miss", během několikátého pokusu o nový a ještě novější formát soutěže.
Eva Čerešňáková s partnerem Martinem Ditmarem nabyli dojmu, že pro diváka bude atraktivní, když budou sledovat zrod hvězdy na facebooku a z celé soutěže udělají jakousi odvázanou cool teenage online show. Pozornost na sebe upoutali zejména aférou "Metro", kdy polonahé dívky v lednu vozili ve vagonu metra a za nimi se skvělo ohromné logo Alkohol.cz.
Ostatně, vznik tohoto, dle jejich slov geniálního nápadu, zdůvodňovali právě požitím většího množství červeného vína. Pamětníci si nutně musí vzpomenout na Věci veřejné a na to, kam "několik lahví těžkého červeného vína" dovedlo tuhle partičku.
Charisma, glamour a úroveň tedy zatím nedýchají ani z průběhu castingů, soustředení v Tatrách, ale bohužel ani z novopečené paní ředitelky. Při letmém pohledu na fotky v médiích nebo na veřejném Instagramu Evy Čerešňákové by člověk zaplakal a rovnou ji odměnil titulem Miss nevkus. Nehodnotím ji jako člověka, možná je to milá holka a skvěle vaří, taky daruje krev a zdravě jí (na což jí její partner dokonce vyvinul aplikaci!), ale pokud chce stát v čele soutěže, která vybírá královnu krásy a jak sama říká "předávat dívkám své zkušenosti", asi by stálo za to na své prezentaci trochu zapracovat.


Vím o čem mluvím – před šesti lety jsem se ocitla v čele největší společenské události v ČR. Nebyla jsem typ na podpatky ani večerní šaty. Moje kvalifikace byl event management, produkce velkých akcí a zkušenosti s umělci a operním světem. Ne vzhled a image. Bylo mi ale jasné, že pokud chceme vyslat signál, že Ples v Opeře je nový a lepší, člověk, který Ples v Opeře prezentuje, tak musí vypadat. V Čechách bohužel pořád platí značná ignorace dresscode, neznalost nebo neschopnost vhodně přizpůsobit oděv události. Osobní vkus a styl je až druhá ingredience výsledného mixu. Při každé tiskové konferenci, každém setkání se sponzory nebo hosty, na každém Plese v Opeře jsem byla v roli ředitelky plesu – a podle toho jsem musela vypadat, musela jsem splňovat očekávání. Klíčové pojmy, které si lidé s Plesem v Opeře spojují, si v tu chvíli museli spojit se mnou. Nikoho nezajímalo –a taky do toho nikomu nic není – že Zuzana nosí radši džíny a tenisky, že se nerada líčí a že je radši vtipná a ironická, než seriózní a důležitá. Protože ředitelka Plesu v Opeře nosí koktejlky, kostýmky, jehly a kvalitní kabelky, ovládá umění small talk a mluví spisovně. Je to její role, je to její práce.
Zpět k Evě a Martinovi. Chápu, že když člověk řeší, že jeho soutěž nechce nikdo vysílat, nemá práva na název a nemá sponzory, jsou tygrované legíny na veřejnosti vcelku marginálie. Jenže v showbusinessu platí víc, než kdekoliv jinde, že šaty dělají člověka.



A když už jsme u těch pořekadel: komu není shůry dáno, v apatyce nekoupí. A protože Eva a Martin zřejmě sami tuší, že mají jisté rezervy, rozhodli se alespoň nakoupit v českém módním světě z toho nejlepšího, co se nabízí. Jestli Simona Krainová, Filip Vaněk a Ben Renč dosavadní průšvih zachrání, nebo se v něm sami vykoupou, uvidíme brzy.
Jen doufám, že tím neutrpí světový mír.