#zuzetazkusila
20/03/2017
Datenight

Můj kluk a já chodíme pravidelně na rande.
Že je to po těch letech a po dvou dětech divné? Naopak. Je to nutné. Jinak by se nám po sobě stýskalo. 



Nějak jsme se po narození Amelie jeden druhému začali ztrácet v rozdílných biorytmech a starostech. Doma jsme si večer stačili říct maximálně co fantastického a geniálního náš potomek celý den dělal (z 90% každý den to samé), co v práci (hele, ani nic...) a sladit diáře na dalších pár dní. A i když jsme se viděli a mluvili spolu, tak jsme si vlastně nic neřekli.

Naštěstí nám brzy došlo, že tenhle stereotyp je neudržitelný. Že i když jsme rodiče, i když má Tomáš hodně práce, přece jsme vždycky byli hlavně kamarádi a milenci, to nás dovedlo tam, kde jsme teď a o to nechceme přijít.

Do slov a následně formátu pravidelných datenight to formuloval Tomáš.

Každý týden jeden z nás vymyslí program. Střídáme se. Termín je neměnný a omluvou je jedině nemoc a vyšší moc.

Práce není vyšší moc.

Během rande nesaháme na telefony.

Ten večer je oáza v poušti chaosu a dětského žvatlání.

Už proces vymýšlení programu znamená energii a čas, kterou věnujeme tomu druhému a zároveň nám rozšiřuje obzory kam v Praze jít, co zažít a ochutnat.

Těším se na to, že se "udělám hezká". Že mě bude někdo vnímat. Že budu někoho poznávat. Těším se na to ne jako na první rande, ta mě vždycky děsila, ale jako na páté nebo desáté, kdy už jste zamilovaní, nejste ze sebe nervózní a pořád si máte co říct.

Připomněli jsme si, jak rádi se spolu bavíme, jak skvěle si vystačíme ve dvou, jak je pro nás cenný názor toho druhého.

Takže pokud máte pocit, že váš vztah potřebuje nějaký impuls, aby neskončil u odborníků, zkuste to. Nejen, že si užijete jeden druhého, ale kulturní a kulinářské zážitky vám taky umožní bavit se s ostatními lidmi i o jiných věcech, než je období vzdoru nebo spánkový deficit.


26
INSTAGRAM FEED