Není to od těch rádkyň moc empatické, ale je to pravda. Jenom jsme si v tu chvíli neuměly (a nechtěly) představit, že je to těžké každý den, několik let."> Zuzeta

#matkazuzeta
14/06/2017
#matkazuzeta
Mateřství je bezva. Navzdory všem očekáváním si myslím, že jsem se v tom našla a užívám si to. Mateřská a každodenní stereotyp je ale peklo.
Nemůžeme si stěžovat, že by nás nikdo nevaroval, protože jsme celé těhotenství poslouchaly, že "bude hůř, nevyspíš se už nikdy, bude to těžký."
Není to od těch rádkyň moc empatické, ale je to pravda. Jenom jsme si v tu chvíli neuměly (a nechtěly) představit, že je to těžké každý den, několik let.


Věřím, že jsou holky které si užívají péči o děti se vším všudy, jsou opravdu sluníčkově šťastné a každý jejich den je pozitivní jako fotka na Instagramu. Já je ale neznám.
Nemám žádnou kamarádku s dětmi, která by se občas necítila vyčerpaná, naštvaná, izolovaná, znuděná.
Jo, znuděná – protože ona to fakt není moc zábava, každý den dělat dokola 20 stejných věcí s nulovým efektem.
V dnešní době, kdy dítě a mateřství je kult, není moc populární to říkat, ale mateřství je práce. Sakra těžká práce, bez finančního ohodnocení a společenského uznání, protože matka na mateřské se považuje za normu a přirozenou věc. Není potřeba to nějak vyzdvihovat.
Já osobně považuju "profesionální matky", které hlásají, že být s dítětem 5 let nepřetržitě 24h denně je to nejlepší pod sluncem, za nebezpečné. Ale říct v dnešní době opak – totiž že vás to vlastně moc nebaví – je asi jako zmínit se mezi parťáky z Islámského státu, že vás ten Alláh moc nezajímá.
Aby nedošlo k nepochopení – já obě svoje děti miluji a ráda s nimi trávím čas, baví mě pozorovat jejich pokroky, připomínat si skrz ně vlastní dětství, každý den jsou okamžiky, kdy se opravdu od srdce zasměju a na které budu mít spoustu hezkých vzpomínek.
Ale mezi tím je každý den ještě zhruba 20 hodin, na kterých v lepším případě není nic extra, v horším případě a horších dnech jsou bojem o přežití a zachování duševního zdraví a elementární lidské důstojnosti.
Jsou dny (a není jich málo), kdy starší dítě usne kolem 23h, mladší vstává v 5. Přes den nespí synchronizovaně, takže jedu 18 hodin nonstop. Žádné víkendy. (Pro všechny tatínky vyčerpané z práce: to je 126 hodin týdně.)
Během dne neustále někoho a něco utírám, uklízím, vařím, krmím, oblékám a svlékám. U většiny z toho je momentálně scéna, všechno trvá 10x déle než bych si přála.
Jsou dny, kdy nedokážeme jít ven, protože se dítě odmítne obléknout. (ono to zní docela neškodně, ale v praxi to znamená hodinový pláč a křik, všechno, co jí 15 minut oblékám je do 2 minut dole a po třetím pokusu to většinou vzdám).
Jsou dny, kdy většina našich diskuzí probíhá tak, že nejdřív prosím, potom vysvětluju, nakonec vyhlásím sankce a následně plný kelímek jogurtu, nebo cokoliv jiného, co má mladá dáma zrovna po ruce, letí přes celý obývák a já se jdu vydýchat do jiné místnosti.
Jsou taky dny, kdy děláme jen to, co chce ona, abych se podobným situacím vyhnula a trochu si odpočinula.
Starší a zkušenější mě většinou uklidňují větou "vydrž, to je jen takové období" a mají pravdu. Jenže sotva si na jedno období zvyknu, zorientuji se a začnu mít pocit, že to mám pod kontrolou, začne jiné období. 
Přiznávám se bez mučení – nebaví mě většina dětských aktivit, nesnáším chození na hřiště, nebaví mě procházení s kočárem. Dělám to. Ale nebaví mě to.
Nerozumím holkám, které řeknou, že by svoje dítě nedaly nikomu na hlídání, protože neví, jak by to zvládly. Ony, ne to dítě!
Já bych to naopak nezvládla bez babiček a chůvy a nemám problém to přiznat. Nevím, jestli jsem špatná nebo dobrá máma, jsem normální máma, která se snaží a dělá co může, ale občas už nemůže.
Aby bylo jasno – já si tady nestěžuji a nechci žádný soucit. Jen si myslím, že by bylo fajn, kdybychom si uměly některé věci přiznat a necítit se v tom občas tak samy. V roli matky nás neustále někdo hodnotí a posuzuje – pediatr, tchýně, kamarádky. Nedělejme si to ještě my samy.
V jedné diskuzi někdo napsal, že mateřská dovolená je jako kopat díru. Celý den kopete, odhazujete hlínu, jste špinaví a vyčerpaní, jdete spát a ráno je díra zase zasypaná a vy začínáte znovu. Mně to připadá vcelku výstižné. A můžete si tipnout, co jí na to většina dalších zúčastněných napsala: " Tak jste si ty děti neměla pořizovat."
Jasně. Protože my jsme si je všechny pořizovaly s touhou spát 4h denně, prát pozvracené oblečky, utírat pokakané zadky a 40x za hodinu reagovat na "mamíííí!!!".
Děti jsou dar. Jsem šťastná, že je mám. Snažím se si to užívat a ne jen přežívat. Ale jsou dny, kdy bych nejradši spala do té doby, než jim bude aspoň 6.
Nestydím se za to, protože věřím, že nejsem jediná. Nesnažme se být pořád ve všem perfektní. Mateřství není soutěž. Je to realita plná nedokonalostí, ve které se každá snažíme přežít po svém.
Ať už zvolíme jakoukoliv cestu, ať se nám to daří! 


P.S.: Během psaní tohoto článku jsem stihla vypít studené kafe, 2x utřít pozvracenou podlahu, bezpočtukrát vytáhnout Matildu zpod skříně, protože momentálně umí jenom couvat a válet sudy, 1x uklidit vysypaný odpadkový koš a očistit Matildu od odpadků.
Amelie je ve školce. Ano, ve dvou a půl letech. A co?



137
INSTAGRAM FEED