Cestování s dětmi se mnoho rodičů bojí a existuje ohledně něj mnoho mýtů. Já tvrdím, že pokud jste byli zvyklí cestovat před dětmi, zvládnete to i s nimi – protože oni to zvládnou levou zadní. Ale je dobré počítat s tím, že to rozhodně nebude jako dřív – o tom svědčí už to, že se tomu říká cestování a ne dovolená s dětmi.

Všechno začne už výběrem destinace, kdy mnohem víc zvažujete délku letu, typ ubytování, vzdálenost od nejbližší nemocnice, případně blázince, a to, zda je v zemi volně prodejný alkohol.
Vřele doporučuji vybírat ubytování minimálně typu apartmán. Pokud přemýšlíte proč, zkuste doma týden v kuse žít na 12 m². V praxi to vypadá tak, že postýlka je přisunuta k jedné straně manželské postele, další dvě jsou obloženy kufry, které není kam vybalit, do koupelny je možné se dostat pouze levitací a pokud dítě v noci posedne ďábel, můžete se s ním od spícího muže vzdálit až na 20 cm. Zažili jsme to jednou a dovolená skončila předčasně.

Další poučení je, nevozit téměř nic s sebou. Dětem beru jen základní oblečení a nejnutnější léky, pleny a dětskou stravu pouze na cestu. Zbytek koupíme na místě a během dovolené spotřebujeme. Taky ušetříte místo v kufru, které dřív zabíralo oblečení na sport a oblečení večer do restaurace – protože tam se rozhodně nepodíváte a pokud ano, nebudete na sobě chtít mít lodičky.

Takže já + 2 děti = 1 kufr, hlava rodiny + 0 = 1 kufr.

V příručním zavazadle můžete mít jídlo i tekutiny pro děti na cestu, do letadla vás s nimi pustí. Pokud cestujete s kočárkem, počítejte s tím, že při bezpečnostní kontrole musíte dítě vyndat (a to za všech okolností, i kdyby zrovna po 2 hodinách řevu na minutu usnulo) a celý kočárek složit a odevzdat na rentgen. Takže pokud si, stejně jako já, do kočárku nacpete všechno, co se vám nevešlo do příručního zavazadla, není to life hack, ale blbost.

Dost často se také stává (nám vždy), že ačkoliv si s kočárkem pohodlně dojedete až k nástupu do letadla, při výstupu kočárek nedostanete a musíte si na něj počkat až u zavazadel, navíc většinou u přepážky Oversized luggage, která se vydávají jako poslední. Pokud tedy nechcete strávit pěknou hodinku s dítětem v náručí (a to nechcete, protože se tak dost špatně chytá druhé dítě a loví kufry z pásu), vezměte si s sebou na palubu nosítko.

Hodně lidí se bojí cestovat s malými dětmi úplně neopodstatněně. Obě holky letěly poprvé ve 4 měsících, celý let buď prospaly nebo projedly. To opravdové peklo bylo okolo 15-18 měsíců, kdy už má dítě vlastní hlavu, pronikavý hlas, sílu a zároveň není možné ho příliš konstruktivně zabavit. A bohužel pro vás – stále nemá vlastní místo v letadle a čeká se, že ho po celou dobu udržíte na klíně. Teď, ve 2 a půl letech, už to bylo o něco jednodušší, ale rozhodně intenzivní.



Takže věřte, že cestování s miminky je něco, na co pár dalších let budete s láskou vzpomínat.

Do příručního zavazadla doporučuji sbalit: pasy (všechny, i vašeho muže. Toho hlavně), pleny a ubrousky, pro každé dítě jednu sadu náhradního oblečení. Pro vás náhradní tričko a deodorant, pokud vám ještě záleží na názorech okolí. Ať už jste jakkoliv zásadový rodič, doporučuji přibalit telefon/tablet s hrami nebo videi v offline režimu a jakékoliv úplatky. Pokud na tom bude záležet, jestli mi uletí nebo neuletí letadlo, jsem ochotná v demokratické diskuzi použít i argumenty jako lízátko a čokoláda.

Poslední, ale nejdůležitější rada na závěr – pokud chcete cestování s dětmi přežít co nejvíc v pohodě a klidu, za každou cenu se snažte udržet v klidu muže. Nikdy, ale opravdu nikdy, nevyrážejte na letiště s chlapem, který má hlad. Protože 90 minut před odletem letadla, kdy hlava rodiny přichází z práce, vy už přece máte sbalené sebe i 2 děti. Takže než on si zabalí svůj lodní kufr a sportovní potřeby, vy mu v klidu a s úsměvem zvládnete usmažit řízek.